O proměnách mé jógové praxe během těhotenství

autor: | Bře 29, 2022 | Můj příběh

lucyoga_podebrady_tehotenstvi
Často od vás dostávám otázky týkající se mé jógové praxe v těhotenství. Tak se pokusím v pár řádcích ji popsat, i když předesílám, že to není nějaký návod na to, jak by to mělo být nebo jak je to správně. Jen pouhý popis, jak to mám já a jak mi to vyhovuje. 
Prakticky od té doby, co jsem zjistila, že jsem těhotná, se moje praxe nikterak nezměnila. Cvičila jsem dál aštangovou sérii šest dní v týdnu a respektovala dny úplňků a novoluní, kdy jsem ásanovou praxi úplně vynechávala. Svou praxi jsem ale postupně uzpůsobovala svému aktuálnímu rozpoložení, náladě, síle, času. Neznamená to, že bych každý den cvičila celou sestavu. Už nějakou dobu se pravidelně věnuji mediaci a mám pro ni vyhrazený pravidelný ranní čas před rozbřeskem…i kdyby jen deset minut. Chvilka ticha, kdy se naladím jen na sebe, své tělo a dech, mi dělá velmi dobře a mnohdy mi dá mnohem více než ono, s jógou nejčastěji spojované, ohýbání těla.
Celý první trimestr byl pro mě velmi náročný. Trpěla jsem nevolnostmi, a to ne ranními, ale spíš odpoledními nebo večerními. Vlastně ráno bylo tou částí dne, kdy mi bylo paradoxně nejlépe. Proto jsem si v klidu mohla zachovat svůj ranní rituál sebepéče, meditace a cvičení. Odpoledne už nebylo nic možné.
lucyoga_podebrady_tehotenstvi
Kromě nevolnosti se dostavovala pravidelně i velká únava a po obědě jsem si musela dávat aspoň hodinový odpočinek, polospánek, abych byla schopná dál fungovat a obstarat rodinu i sebe. Moje praxe mi v tuto dobu byla tedy velkou kotvou a oporou, něčím, co mi dodává energii, vnáší do dnů lehkost a dobrý pocit. 
lucyoga_podebrady_tehotenstvi
V průběhu třetího měsíce jsem si postupně začala všímat toho, že po praxi i během dne přichází bolest SI skloubení. Pro objasnění, jsou to ty dva klouby po stranách křížové kosti, kterými se pánev napojuje na páteř. Já je mám obecně citlivější a v obou předchozích těhotenstvích jsem si s nimi „užila“ své. V prvním těhotenství jsem dokonce měla blokádu na pravé straně, kdy jsem se týden nemohla vůbec hýbat. Při druhém těhotenství jsem s bolestí SI skloubení bojovala také, ale tehdy už jsem se věnovala józe, takže jsem věděla, jak si ulevit a čím si neubližovat. 
Asi ve 12. týdnu těhotenství jsem si začala všímat toho, že bolest SI skloubení se po mé aštangové praxi zhoršuje. To bylo pro mne zdviženým ukazováčkem, že je potřeba se zamyslet a svou praxi alespoň na čas přehodnotit. Vždyť jóga je tu proto, aby nám pomáhala, abychom se díky ní cítili ve svém těle lépe, aby nás podporovala ve všem, co se v našem životě děje!! A to najednou nebyla pravda. Po praxi jsem byla unavená a bolavá.
Tehdy jsem absolvovala jeden skvělý kurz s Kurtem Nielsenem, bývalým lékařem ortopedie, nyní jógovým učitelem a terapeutem působícím v Německu. Ten mi během pár minut přinesl spoustu „aha momentů“ a uvědomění. To, že nyní na nějakou dobu upravím svou praxi, aby víc vyhovovala mému těhotnému tělu, přece znamená akt sebelásky, respektu a ohleduplnosti k sobě. Neznamená to, že se k aštanze znovu nevrátím. Ale tehdy, až na to bude ten pravý čas. 

Jógová praxe v těhotenství má svá specifika. Ale myslím si, že pokud otěhotní žena, která předtím běžně jógu cvičila, není třeba, aby najednou přešla na nějakou řekněme „těhotenskou jógu“. Ta je tu zejména pro ženy, které nikdy jógu necvičily a nyní, když otěhotněly, se chtějí začít zdravě hýbat. 

U žen, které jógu cvičily už před těhotenstvím, je velká pravděpodobnost, že jsou již na své tělo natolik nacítěné, že budou zcela intuitivně vědět, co dělat, jak se hýbat i dýchat…bez toho, aby to někde studovaly nebo cvičily podle videa. Pravděpodobně úplně přirozeně vynechají nebo modifikují to, co jim a jejich děťátku nedělá dobře. Každá v sobě tuto moudrost těla máme…jen stačí se na ni naladit a důvěřovat jí. Naopak nevýhodou může být určitá míra připoutanosti k tomu, co naše tělo zvládalo před těhotenstvím a neochota to pustit. Tady je třeba trochu se vzdát svého nabubřelého ega a přijmout, že těhotenství je opravdu „jiný stav“ a že to není jen o nás, ale o nás dvou. A že se svět nezbortí, když si nedáme nohu za hlavu. 😀

 

Rozhodně nedoporučuji se cvičením v těhotenství příliš vyčerpávat. Měly bychom cvičit tak na polovinu naší možné kapacity. Neměly bychom cvičit tak intenzivně, že bychom se zadýchaly. Zapovězeny jsou jakékoli proskoky a odskoky. Postupně bychom měly snižovat zapojování přímého břišního svalu. Ten se bude muset přizpůsobit rostoucímu bříšku tak, že se jeho dvě části oddálí, rozevřou do stran. Posilování by mohlo přispět k větší náchylnosti k rozestupu břišních svalů (diastáze) po porodu. Naopak příčný břišní sval (transversus) můžeme zapojovat i nadále. Je to ten sval, který se podílí na hluboké stabilizaci a je součástí středu těla (neboli „core“J). Skvěle se zapojuje ve variantách pozice kočky, ve všech balančních pozicích a při práci s dechem. 

lucyoga_podebrady
Právě práce s dechem je v těhotenství velmi důležitá a prospěšná a může nás dobře připravit na porod. Rozhodně nepraktikujeme dechové techniky, u kterých dochází k intenzivnímu stlačování břišní stěny, jako je třeba kapalabhátí nebo bhastrika. Naopak zcela v pořádku je střídavý nosní dech (nádí šódhana) a hluboký břišní dech s prodlouženým výdechem. Oba nás učí uvolnit se, pouštět, zklidňovat nervový systém. To vše můžeme pak u porodu využít. 

Jak se chýlíme k porodu, můžeme svou jógovou praxi využít i k nácviku porodních poloh, jako je široký hluboký podřep (pozice, ve které většinou rodí ženy přírodních národů), pozice v leže na boku s kolenem horní nohy přitažené k rameni, pozice klečícího bojovníka (tzv. startovací pozice) nebo pozice kočky (na všech čtyřech).