Jógová praxe v těhotenství má svá specifika. Ale myslím si, že pokud otěhotní žena, která předtím běžně jógu cvičila, není třeba, aby najednou přešla na nějakou řekněme „těhotenskou jógu“. Ta je tu zejména pro ženy, které nikdy jógu necvičily a nyní, když otěhotněly, se chtějí začít zdravě hýbat.
U žen, které jógu cvičily už před těhotenstvím, je velká pravděpodobnost, že jsou již na své tělo natolik nacítěné, že budou zcela intuitivně vědět, co dělat, jak se hýbat i dýchat…bez toho, aby to někde studovaly nebo cvičily podle videa. Pravděpodobně úplně přirozeně vynechají nebo modifikují to, co jim a jejich děťátku nedělá dobře. Každá v sobě tuto moudrost těla máme…jen stačí se na ni naladit a důvěřovat jí. Naopak nevýhodou může být určitá míra připoutanosti k tomu, co naše tělo zvládalo před těhotenstvím a neochota to pustit. Tady je třeba trochu se vzdát svého nabubřelého ega a přijmout, že těhotenství je opravdu „jiný stav“ a že to není jen o nás, ale o nás dvou. A že se svět nezbortí, když si nedáme nohu za hlavu. 😀
Jak se chýlíme k porodu, můžeme svou jógovou praxi využít i k nácviku porodních poloh, jako je široký hluboký podřep (pozice, ve které většinou rodí ženy přírodních národů), pozice v leže na boku s kolenem horní nohy přitažené k rameni, pozice klečícího bojovníka (tzv. startovací pozice) nebo pozice kočky (na všech čtyřech).