Často našimi dny prolétáváme bez jediného zastavení. Jedna činnost střídá druhou a rozvrh máme jasně daný a spočítaný téměř na minuty. Není čas ztrácet čas. Ráno se rozjedeme, jedeme naplno a večer sebou hodíme ho postele unavení a vyčerpaní. Někdo možná s pocitem dobře odvedené práce a splněných položek v “to do listu”. Ale za jakou cenu?
Cestou ke zpomalení a hlubšímu zvědomění sebe tady a teď a hlavně příjemnému strukturování našeho dne jsou pravidelná mini ZASTAVENÍ.
Naučila jsem se je od Tima Mitchela, který doporučuje vkládat mezi jednotlivé aktivity krátká zastavení s vědomým hlubokým nádechem a (klidně hlasitějším, zvučným) výdechem. Je to otázka pár vteřin, kdy se během nádechu a výdechu úplně zastavíme a uvědomíme si tělo, mysl, pocity, které máme. Můžeme i zvědomit, kde v těle držíme napětí a pustit ho. Nijak nic nehodnotíme. A pak pokračujeme s další činností.
Není třeba provádět zastavení po každé činnosti. Je fajn najít si třeba jednu nebo dvě činnosti, které děláme pravidelně, a spojit toto vědomé zastavení právě s nimi…může to být vždy, když nastoupíme do auta, nebo vždy před tím, než z něj vystoupíme, pauzu můžeme praktikovat vždy, když jdeme na toaletu a nebo vždy před tím, než začneme jíst.
Stane se pak něco kouzelného. Z neuspořádaného chaosu a změti nejrůznějších činností se najednou stane cosi daleko uchopitelnějšího, čitelnějšího.
Je to jako když čtete knihu.
Je-li text psaný hutným, solidním textem psaným v kuse bez mezer a odstavců, je pro vás četba velmi náročná a zřejmě u knihy dlouho nevydržíte. Když je ale kniha psaná v kapitolách, odstavce jsou jasně zřetelné a mezery srozumitelné, čte se daleko lehčeji a celý obsah dává větší smysl…
Tak zkuste, až dočtete tento text, odložit telefon nebo zavřít notebook, zavřete si oči, zhluboka se nadechněte a nechte odejít výdech s hlasným “Aaaaach” (jste-li mezi lidmi, klidně bez zvuku) a pak se teprve pusťte do další činnosti. Jaké to je???
Malá zastavení jako cesta k tady a teď
